SEBE - Přijetí

Padáme do sebe, hlouběji a hlouběji. Potkáváme starší a zapomenutější části sebe. Některé své části rozpoznáváme, zdravíme a objímáme. Některé jsou nám cizí, nebo by jsme byli radši, kdyby byly. Vše je jen o přijetí. Je to stejná bytost, znovu a znovu. Stejné energie. Jen jejich podtón, zabarvení, situace, otisk, se mění. Stejné Já z tisíců různých úhlů pohledu. Ano. To Vše mě tvoří. S tím jdu dále. Ale dnes to Vše přijímám. Absorbuji. Polykám jak sladký doušek vody. Toto vše byla má cesta a i dnešek k ní patří. Toto vše nás utváří, jako kamínek v divoké říčce. Nejen vnějšek, ale i vnitřek nás má vrásky, boule a záhyby povislé kůže.. A já to beru Vše. Balíček sebe, plný lásky a světla.

A tak vidím i Tebe. Oblázek vytvarovaný životem. Milovanou bytost. Díváme se na sebe. Na ostatní. Už chápeme. Je to jen “JAK” se podíváme. Já koukám Srdcem.